Procházka

Procházka po místech, která měl Bohumil Hrabal rád

I přesto, že hřbitov bývá místem posledním, zahájíme procházku po místech, která měl Bohumil Hrabal rád, u jeho hrobu v Hradištku. “Už tam na mě čekají…“ říkával spisovatel v posledních letech. Měl na mysli své drahé rodiče a strýce, které důvěrně známe z Postřižin jako Maryšku, Francina a Pepina, a samozřejmě i manželku Pipsi a bratra Slávka. Teď tam čeká s nimi, až se před pomníkem s opřenou kamennou rukou a „tunelem podle Moodyho“ zastavíme, vzpomeneme, položíme kytičku. Podél hřbitova se vydáme k lesu a v něm, když mineme hájovnu V Chobotu, dojdeme na cestu zvanou Nymburačka, jedinou šikmou alej v pravoúhlém dělení Kerska. „Víte, že na konci Nymburačky v dubovém háji kvetou nejkrásnější kerské konvalinky, že odtud je nejhezčí pohled přes luka a pole na Sadskou ?“ poučoval nás pan spisovatel.

Nalevo od aleje je lokalita zvaná Tvrziště, tady stávala ve 14. století tvrz a ves Kří, lidově zvaná Keřsko, jež zanikla za husitských válek. Po několika stech metrech vlevo stával n konci velké paseky Svícnový smrk. Bohužel se dochoval pouze ve skromném torzu ležícím v kapradinách či v textu z knížečky Historický a poetický průvodce. „Víte, že ... kde se říká v Erbu, a že v tom erbovním lese stojí dokonale ukrytý gigantický smrk starý asi dvě stě let a že jeho spodní větve se podobají sloním chobotům a z jednoho každého toho kořene – větve vyrůstá vzhůru devět smrků, takže celý ten obrovský smrk se podobá devítiramennému jehličnatému svícnu ?“

Z Nymburačky – aleje č. 5 – vyjdeme na tzv. Betonku, páteř Kerska. Všechny aleje jsou totiž v lesním městě značeny čísly, jak napsal pan Hrabal, stejně jako v New Yorku. „Víte, že osada Kesko byla rozdělena a očíslována podle orientačního plánu Nového Jorku? že pátá Avenue je Betonka a pobočné aleje jsou ňujorské Street? Po levé straně označeny čísly lichými, po pravé straně sudými? že shůry se orientační plán osady Kerska podobá listu kapradiny?“

Po několika krocích nás vlídně přijme restaurace Hájenka. Její interiér zůstává zachován přesně tak, jako když sem chodíval Bohumil Hrabal na pivo. Kousek dál vpravo je lesní ateliér Kuba, v jehož výstavní síni se pravidelně střídají výstavy předních českých výtvarníků, fotografů a lidových umělců a z půvabné prodejničky si každý návštěvník odnese nějakou drobnost na památku včetně těch, které jsou věnované Mistrově památce. V květnu se na zahrádce Lesního ateliéru koná slavnost Hrabalovo Kersko. Na zahradě si můžete v Poesiomatu poslechnout úryvky z Hrabalových knížek a dokonce i jeho autentický hlas.

K další zastávce určitě pobídne Svatojosefský pramen se svou chladnou minerální vodou a přilehlá hospůdka U Pramene, kterou ovšem místní nazývají Domeček. „Víte, že Pramen sv. Josefa je v hloubi 89 metrů, že jeho voda sem stéká po zlomech v zemi až z Jizerských hor a že cesta té horské vodě trvá do Kerska skoro sedmdesát let?“ Vedle altánku s pramenem stojí dřevěná socha svatého Josefa.

Hned za pramenem vejdeme vlevo mezi chaty na červeně značenou turistickou stezku, mineme rybníček, přejdeme silnici a již z dálky uvidíme bílé plaňky plotu, za nímž stojí nenápadná chata, v níž vznikla většina Hrabalových knížek. Stůl, na němž klapával kufříkový Consul (můžete ho vidět v nymburském Muzeu Bohumila Hrabala), i kočenky otírající se o Mistrovy nohy však už nenávratně zmizely. Po chvíli nás kroky dovedou k zátočině mohutného toku Labe. „Víte, že za červencových nocí tlukou v Kersku slavíci? Lze jim naslouchati z pěšinky podle Labe, od Kamene k Přívlakům, nebo když přes řeku zpívají ukryti v lužních mydlovarských lesích?“

Doprava vede cesta do kopečka a tady najdeme mezi ostružinami dvacátý první z jednadvaceti českých menhirů, vztyčený už dávno před Kelty. Čeká nás krátký úsek chůze po silnici, brzy ale odbočíme mezi chatami opět do lesa. (Po silnici se dá za několik minut dorazit do Hradišťka, kde je možné se v restauracích U Němců či U Kocánků občerstvit.) My ale dojdeme na rozcestí turistických cest Pastviště a dáme se po červené a u dalšího rozcestníků pokračujeme na odbočku k památným borovicím. První z nich – Švarná Tonka, už bohužel nevydržela bičování blesků, uschla a byla v roce 2007 sražena k zemi orkánem Kyril, druhá – Krásná Pepina, s datováním 1781, každého svým monumentálním vzhledem uchvátí. „.....to je taková nádhera, když se díváte zespoda do její koruny a svítí slunce, tak se koruna podobá oknu ve Svatovítském chrámu, tak přesné jsou loukotě jejích větví, tak přesně se otáčí do kruhu v jednom rytmu ...“

Od borovic pokračujeme hlavní cestou, pak na rozcestí doleva a po okraji lesa po červeném značení mezi poli do Sadské. Můžeme se ovšem vrátit k rozcestníku a po červené k Josefskému prameni a dál do Lysé nad Labem (ČD – 9 km), nebo po zelené k motorestu Ohio (2,5 km) a do Třebestovic ( ČD – 6,5 km), případně po zelené podél starého koryta Labe (1,5 km) do Lysé n/L ( ČD 8,5 km).

Do okruhu turistické Hrabalovy stezky můžete vstoupit na kterémkoliv místě, žlutozelené značky vás bezpečně dovedou k cíli. Dovolíme-li si parafrázovat okřídlenou větu o všech cestách vedoucích do Říma, pak v Kersku vedou všechny k Hájence.

Jan Řehounek